Rytíř Horský
Nechal roku 1865 postavit Býchorský zámek (Horskýsfeld) na místě staré myslivny vedle původního Veithova zámku v Býchorách.
Kníže Hohenlohe-Schullingfurst
kníže Filip Arnošt z Hohenlohe-Schullingfurst se stal novým vlastníkem zámku, majitel poděbradského panství, Jehož dcera Marie se od té doby většinou zdržovala na zámku v Býchorách. Neštěstí však nechodí po horách, ale po lidech. Stalo se a v roce 1897 se skončil mladý život princezny Marie. Podle jedněch se utopila v Labi, podle druhých zemřela na zánět slepého střeva. Faktem je, že byla pohřbena do rodinné hrobky v bavorském Schullingfurstu.
Příběh knížecí rodiny líčí autor knihy „Čaroděj houslí“ Stanislav Jandík takto: „Kníže Hohen-
lohe měl mladičkou dceru.Krásná, dobře vychovaná a co by ne ? Peněz bylo dost a knížete, který s ní měl velké plány, napadlo koupit nějaké panství jako základ jejího věna. Býchory knížete očarovaly, chtěl je mít stůj co stůj. 350 tisíc za ně dal. Princezna, která sídlila na zám- ku, měla ráda vodu. Pořád k Labi a přeplavala ho třeba čtyřikrát.Ale jednou se stalo, že se do- stala do nějakého víru nebo co, strhlo ji to pod vodu a utonula dřív než lokaj s guvernantkou mohli zavolat pomoc. Kníže odjel z Býchor a již nechtěl o těchto ani slyšet. Nesmělo se před ním vyslovit jejich jméno a jak o Býchory dříve stál, tak se jich chtěl rychle zbavit“. Roku 1904 je prodal za 280 tisíc zlatých Janu Kubelíkovi.
Jan Kubelík (1880-1940)
Český houslový virtuos byl považován ve své době za nejlepšího houslistu světa. Již v raném dětském věku projevoval vyjímečné hudební nadání. Ve 12 letech byl přijat na pražskou konzervatoř k prof. O. Ševčíkovi. Ke Kubelíkovým učitelům patřil K. Weber, K. J. Ondříček a R. Sršeň.
Skladbu studoval u J. B. Fůrstera, A. Knitla a K. Steckera.
Vlastní uměleckou dráhu začal ve Vídni v roce 1898. Brzo svým uměním udivil svět.
V repertoáru měl převážně klasicko romantická díla, která ovládal zpaměti.
Vletech 1904-1916 žil s celou svou rodinou na zámku v Býchorech u Kolína. Z jeho osmi dětí, které se zde narodily, nejvíce vynikl po stránce umělecké pozdější dirigent a hudební skladatel Rafael Kubelík.
Jan Kubelík odehrál za svůj život tisíce koncertů pro více než pět miliónů posluchačů.
Jeho životní i umělecká dráha se k zármutku všech uzavřela ve věku šedesáti let.
Je pochován mezi vynikajícími osobnostmi našich dějin na vyšehradském Slavíně.
Rafael Kubelík
Býchorský rodák, zemřel 11.8.1996 ve švýcarském Luzernu. Je považován za jednoho z největších českých dirigentů.Byl synem světového houslového virtuoza Jana Kube- líka, který vlastnil v létech 1904 - 1916 zámek v Býchorách. Zde se také 29.6.1914 narodil jeho syn Rafael. Po hudebních studiích již jako devatenáctiletý dirigoval Českou filharmonii a od roku 1941 se stal jejím uměleckým správcem. Po válce stálu zrodu hu debního festivalu Pražské jaro. V roce 1948 emigroval.Přesto zůstal Čechem a propagátorem české hudby v za- hraničí. Své rodiště navštívil v květnu 1990. V roce 1994 věnoval dle doslechu 150 000 Kč na opravu zdejšího kostela svatého Bartoloměje. Rozloučení se zemřelým Rafaelem Kubelíkem se uskutečnilo v úzkém kruhu rodiny a jeho ostatky byly převezeny do Čech a uloženy vedle jeho otce v Praze na vyšehradském Slavíně. Tomuto aktu byla přítomna čtyřčlenná delegace zastupitelstva naší obce. Rovněž na kondolenci bylo rodinou zasláno poděkování, které bylo otištěno ve Zpravodaji obce Býchory č.6. Dne 6 října 1996 byla také sloužena zádušní mše za zemřelého rodáka Rafaela Kubelíka.
René Kubelík (*1973)
René Kubelík se narodil v Košicích v roce 1973. Jako nadaný pokračovatel rodu Kubelíků se již ve čtyřech letech začal učit hrát na housle na hudební škole v Praze ve třídě profesorky Evy Bublové.
Od roku 1981 žije trvale v Německu. V roce 1984 nastoupil do přípravného ročníku Vysoké hudební školy v Essenu, kde studoval ve třídě profesora Va/ery Gradowa žáka Leonida Kogana.
Ve studiu pokračoval dále na Vysoké hudební škole v Mannheimu.
Od počátku osmdesátých let se úspěšně zúčastnil řady hudebních soutěží - několik cen získal například v německé soutěži "Jugend musiziert". V roce 1987 byl pozván na sympozium pro mladé talenty do Kolína nad Rýnem. Součástí jeho hudební dráhy jsou i nahrávky pro Český rozhlas v Plzni a jihoněmecký rozhlas SDR.
Ve svých 23 letech zvítězil v jedné z kategorií na mezinárodní soutěži "Andrea Postacchini" v italském městě Fermo.
Kromě studia u profesora Valery Gradowa se zúčastnil i Mistrovských kurzů u Ruggiera Ricciho, Idy Heandlové a Romana Totenberga,žáka Carla Flesche.
René Kubelík koncertuje po celé Evropě. Již v roce 1993 vystoupil s velkým úspěchem v rámci Pražského hudebního léta v Rudolfinu.
Absolvoval též úspěšné turné po Moravě společně s houslovým virtuosem Čeňkem Pavlíkem.tradiční jsou i jeho vystoupení na Slavnostech houslí věnovaných památce jeho praděda Jana Kubelíka.
Je čestným členem Společnosti Jana Kubelíka v Kolíně.
Koncertní aktivity
Dne 29.6.1994 se uskutečnil ve zdejším kostele svatého Bartoloměje koncert
v rámci souboru akcí pod názvem „Vzpomínka na Jana Kubelíka“. Návštěva byla taková, že se zájemci ani do kostela nevešli, odhad je přes 200 osob. Pořadateli byli Regionální muzeum Kolín, Společnost Jana Kubelíka, Společnost Wocel Kutná Hora a Obecní úřad Býchory. Hlavním účinkujícím byl v obou koncertech René Kuábelík za doprovodu kytaristy Václava Klause nebo klavíristky Sabine Pendl. Na programu byly skladby Jana Kubelíka, Wolfganga Amadea Mozarta, Nicolo Paganiniho.V roce 1995 se konaly opět dva koncerty. 26.8. se kon- certovalo opět v kostele svatého Bartoloměje a druhý den 27.8. byl uskutečněn koncert na vr- chu Homole jen kousek od místa, kde stával hudební salon Jana Kubelíka . Druhá část kon -
certu byla opět na zámku.Houslistu René Kubelíka tentokrát doprovázel na kytaru Petr Seidl. Na programu byly skladby autorů: Benedetto Marcello, Ludwig van Beethoven, Napoleon Costa,Fillipo Gragnani a Nicolo Paganini.Roku 1996 koncertoval René Kubelík opět na zám- ku v Býchorách ve dnech 29.6.a 21.12. v doprovodu klavíristky Martiny Hájkové-Vítové.První koncert byl součástí akce „Slavnosti houslí“, kterou pořádala Společnost JanaKubelíka,Na-
dace René Kubelíka, Lyra Colinensis, Městský úřad Kolín a Obecní úřad Býchory. Druhý koncert byl v režii Společnosti Jana Kubelíka a Obecního úřadu Býchory. Na progamu byly skladby autorů: Giuseppe Tartini, Ludwig van Beethoven,,Jan Kubelík, Wolfgang Amadeus Mozart,, Bedřich Smetana a Nicolo Paganini. Všechny akce se konaly díky podpoře někte- rých firem i jednotlivců, mezi nimiž měli zastoupení i býchorští.
František K. Foltýn
Akademický malíř, přistěhoval se do Býchor kolem roku 1975. Jeho obrazy se vyznačují sílou detailu a silnými prvky vlivu člověka na přírodu. K zármutku obyvatel Býchor zemřel v roce 2000.
Jedním z těch, kteří nemohli mlčet k stále se zvětšujícím utrpením biosféry byl i František Foltýn. Zvláště za situace, kdy před jeho očima byla postupně krajina jeho mladosti obětována fikci neustálého boje s přírodou, jakožto podmínky rozvoje socialistické společnosti. Boje, v němž umlkl hlas lidství a kde účelové hodnocení přírody zplodilo nebetyčnou pýchu popírající dobrotu Božího stvoření, neboť člověk se stal sám stvořitelem, aby si poté stvořil ekologickou a morální krizi, v níž se po skluzavce konzumního života pomalu propadal do propasti beznaděje a prázdnoty.
Zobrazená ekologická reálie je vlastně svědectvím, či zprávou o stavu Země české v rovině výtvarné transkripce. A tak se vlastně na každém obraze odehrává v jádře stejný děj – zápas technosféry s biosférou, jenž je v poslední tvorbě rozšířen na zápas s kulturou. Znakové zobrazení biosféry je vyjádřeno výsečemi krajiny, různými krajinnými prvky, které na rozdíl od starších děl nejsou již uzavírány do skleněných koulí, ale difundují volně do prostoru obrazu, nebo konkrétními rostlinami, živočichy, či přírodními artefakty. Technosféru ve Foltýnově pojetí symbolizují geometrické konstrukce, vyjadřované pomocí přímek, ale i různých kubusů, betonových a plastových monster, v jejichž dutinách žije totalitně organizovaná společnost spolu s dožívajícími fragmenty kulturního dědictví otců a dědů: Číselný kód zboží jenom umocňuje vyjádření současného stavu, kde krizi hodnot odpovídá stupeň narušení přírody. Tento vnější model pak dokreslují a precizují shluky agresívních postaviček, které vykonávají vlastně nejdříve násilí na přírodě, aby pak vykonávaly násilí na člověku samém.
Takovéto vidění technosféry kontrastuje s řádem a poklidem krajin menhirů, křížů, posazených do jakési prakrajiny. V řádu času, kdy člověk byl součástí přírody a životem svým se z ní nevyděloval, se k nám vracejí víly, ale ne jako pohádkové bytosti, nýbrž strážkyně čistoty matky Země a jejích dětí. V proměně jejich tváří se zrcadlí utrpení stvoření a mnohde se krása jejich těl ztrácí pod abstrakcí negace přírody, a tak se ztráta těla v rovině abstrakce stala obrazem osudu člověka vyjadřovaným zničením tváře přírody. Autor se tak vlastně vrací ke svému abstraktnímu dílu z 60. let. Použití této expresní abstrakce dává dílům jinou dimenzi a působivost. Oproti starší tvorbě se zde objevuje celá řada nových znakových podobenství. Vedle motivu Krista a lotrů se objevila tvář lesního muže. Ne fauna, ale ducha lesa, jehož utrpení zobrazované v rovině středověkého mučednictví je vlastně obžalobou za umírající lesy Krušných hor, Krkonoš, Jizerských a Orlických hor. Jeseníků… Jaká je to proměna středověkého symbolu nespoutanosti a plodivosti přírody známého z rukopisu krále Václava IV. Obdobně se objevují tváře s maskou, z níž konkrétní oči, ústa vypovídají o duševním náboji muže, chlapce či dívky. Tyto tváře anonymního lidství jsou proměněny barevnou expresí až v atributy bezpráví.
Proto není náhodou, že do skleněné koule se dostalo kulturní dědictví. Tak se vlastně z roviny vnějšího modelu dostává do vnitřního modelu nejen poselství o osudu českého člověka, ale i o osudu jeho kultury na pozadí osudu přírody.
Na znakové proměně posledních děl se podílí i Foltýnova reálie. Svoji svébytnost má snová jihočeská krajina, v níž k přírodě a k Bohu není daleko, ukazuje, že pro staronové kvality života nám zbývá dosud pěšina. Z obrazů jako by čišely lidské hodnoty, jako je pokora, skromnost, láska, tvořivá a přírodu šetřící práce, smysl pro oběť, altruismus a úcta k životu. Snad proto dominuje nejen obrazu, ale i lidem. A tak nám připomíná, že k obratu vztahu člověka k biosféře, k rodné zemi, je možno dojít ze svobodné vůle. Stále máme možnost uznat přírodu za rovnocenného partnera v naší životní pouti, přiznat jí právo na svébytný rozvoj. To znamená přijmout místo životního modelu otrokáře model správcovství a péče. S tím souvisí i nutnost eliminace účelového hlediska, podle něhož je příroda soubor předmětů určených k uspokojování potřeb společnosti. Jen tak dojde k okamžiku, kdy bude lidskému pobytu na Zemi vrácena dějinná dimenze a člověk životem mezi Božím stvořením ztratí svoji samotu a beznaděj.
Děkujeme panu RNDr. Pavlovi Trpákovi za svolení využít materiály Rabasovi galerie Rakovník
Svou filozofii malíř sám popisoval takto:
Akt tvoření je prazvláštní jev; něco jako neslyšitelný zvuk nebo neviditelné světlo. Duchovní prostor výtvarného díla by tudíž nepostihly ani tisíce vět - obraz je obrazem mimo jiné i proto, že nepoužívá slov.
Přesto se pokusím nastínit aspoň hrubou takříkajíc technickou kostru postupu. Pro některé obrazy si kreslím konkrétní studie květů, starých dřev, plodů nebo listů, pro některé použiji fotografie převážně z vlastní dílny, v jiných dominují představy nebo mixáž představa reálií.
Pro žádný obraz však nevytvářím definitivní podobu předem, každý nechávám vy trysknout z bílého plátna jenom na základě malé tužkové skici určující hrubou kompozici ploch a jednotlivých pólů. Některé detaily, které jsem původně do obrazu hodlal vkomponovat, nakonec z malby vypadnou a namísto nich se mi na plátno nečekaně vloudí nebo vnutí detaily jiné a ty pak posunou aktuální stav obrazu do překvapivých poloh. Detaily považuji za důležité nosné prvky a tak se je snažím namalovat perfektně, motýla motýlem, ještěrku ještěrkou, ulitu ulitou.
Působit začínají teprve vzájemné vztahy jednotlivých prvků obrazu,teprve tyto vztahy ve své celistvosti otevírají onen slovy nesdělitelný duchovní prostor.
Zdroj: V Bejchorách bejvávalo, Václav Zatloukal 1997.
Rabasova galerie Rakovník
...Podrobná historie v kompletním znění této publikace ke stažení zde: